Daily life.

Náš hotel zvenku, vybavení je fajn, lokalizace už je trochu slabší...musím jet 20 minut autobusem do přístavu a pak dalších 20 minut lodí, když chci do centra.

A na tohle koukám z okna, Marmarské moře a jeden z Princových ostrovů

...a tady je to zblízka.

V nejbližší mešitě, část pro ženy. Tahle dobrosrdečná cizí paní nás oslovila venku, požehnala nám a políbila nás na obě tváře a pak nás doslova zatáhla dovnitř i přesto,že jsem jí pantomimicky naznačovala, jestli by nebylo lepší, abych měla šátek.  Celou dobu nám něco turecky vysvětlovala, ovšem do teď nevím, zda pochopila, že jsme jí nerozuměly ani slovo.  

Část pro muže.

Oslava 20. narozenin po turecku. Ačkoli všichni vypadáme tak trochu podroušeně, nepadla ani jedna láhev, to je tím vedrem. Oni zkrátka nepijou, když si jednou za rok při zvláštních příležitostech něco dají, tak z toho mají zážitky a fotky, které je baví celý další rok :-D