Kapadocie

Sebrala jsem všechnu odvahu a vydala se sama na 12 hodinovou cestu autobusem směr střední Turecko až do vesničky Goreme, která trůní vprostřed národního parku Kappadokia. Unikátního původního skalního městečka, kde místy doposud žijí lidé. V cíli jsem se setkala s dalšími stážisty z jiné univerzity z Istanbulu, kteří měli to štěstí, že se dostali na velkou zavedenou a zkušenou univerzitu a mají tak 30 člennou skupinu. 

Krásy skalních útvarů nelze popsat slovy, takže o to více přidávám snímků. Opravdu to stálo za to!

Přechod mezi městečkem a NP je velmi neostrý.

Pigeon walley

 Podzemní městečko, průvodce to vzal z gruntu a protáhl nás tunely a stezkami přesně tak, jak to dělali původní obyvatelé. Lezli jsme třeba i 5 metrů do výšky bez jakéhokoli jištění, adrenalin v krvi stoupal jak divý. Na fotce se usmíváme, ale byly to docela nervy, protože jiné cesty tam prostě nebyly, nebo nám o nich aspoň neřekli. Všechno to ztěžoval všudypřítomný prach a mnohdy chybějící osvětlení, takže jsme museli používat čelovky.
 

 ...když jsme zrovna nemuseli horolezit, tak abychom se náhodou nenudili, tak nás aspoň nechal plížit po kolenou.

.

Tohle je skalní kostel.

Po tom všem nás čekala ochutnávka vín- jedná se zároveň o vinařskou oblast.

Bloud.

Keramika- další symbol tohoto kraje. Navíc jsme potkávali stromy obalené kapesníky, nevím přesně proč, pokusím se to ještě zjistit.

Tomu říkám umění prezentovat své zboží...

tady jsme o chvíli později zastihli západ slunce.

ranní výlety balónem, bohužel jsme si to museli nechat ujít, protože se to nedalo usmlouvat pod 150 Euro.

Naše mezinárodní výprava v kostele.