Paradoxně tento článek píšu během hladověni neboť mě včera přepadla cestovatelská nemoc :-( Přesně ta, co nás kosila loni na Balkáně...pro ty zasvěcené :-) Takže jsem od včerejšího rána jen o vodě a až teď jsem byla poprvé schopná myslet na jídlo aniž by mi to přivodilo nějaké bouřlivé reakce v žaludku.
Hlavní charakteristiky tureckého stravování jsou: žádný vepř, spousta místního chleba- je jedno co jíte, hlavně k tomu musíte přikusovat ten chleba, dál nesmím opomenout oblibu v lilku a olivách. Snídám nejčastěji na hotelu, kde nabízí švédský stůl, příliš se jej ovšem nesnaží obměňovat. Dávám si obvykle něco jako balkánský sýr, rajče okurku, a onen chléb a la francouzská bageta, sem tam nějaký fík, či meloun nebo olivu. Témeř tu není k vidění šunka- ani v supermarketech, místo toho mají hovězí salám, který tu ráno také nabízí, ovšem za moc nestál, ani když jsem ho zkoušela jinde.
 |
| Hotelová snídaně. |
Na oběd chodívám do nemocniční jídelny. Vaří běžné turecké jídlo, takže to mi usnadňuje průzkum. Polévky jsou často luštěninové nebo koprové k hlavnímu jídlu servírují často plněné papriky, plněné lilky, mleté maso, jako přílohy podávají bulgur, rýži nebo těstoviny, každý tady navíc automaticky přikusuje k obědu nejen chleba, ale bílý jogurt. Navíc jsou zvyklí si na každé jídlo před konzumací nasypat kila různého koření asi tolik kolik bychom normálně použili na jeden kotel guláše, tak tolik si dají na svůj talíř. Já si to tam za jejich povzbuzování také párkrát dala, ale vyznávám spíše střídmější styl.
 |
| Manti- něco jako turecké ravioli s jogurtovou zálivkou, národní pokrm, kořenila jsem si to jen tak decentně, turkům nebylo pod vrstvou koření jídlo ani vidět. |
 |
| Lilek plněný mletým masem, podáváno s rýží a jogurtem |
Ovšem největší dobrodružství jsou vždy večeře ve městě. Teď už musím běžet, tak zase příště :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat